Úvahy, nápady, povídání

Společenství a spolupráce

16. 1. 2010 23:24

Sestry a bratři,

milí Boží přátelé,

každá společnost je právě tím zajímavá a krásná, že v ní komunikují různí lidé, kteří mají často velmi rozdílné povahové vlastnosti, dary a schopnosti, zájmy a sklony. To dělá život dobrodružným. Současně však na sebe „narážíme“ a někdy nevíme, jak se máme vyrovnat s naší růzností.

Tyto obtíže sledoval už svatý Pavel v korintské církevní obci, které adresoval napomenutí, jež jsme četli v dnešním druhém čtení. Věřící v této církevní obci prožívali nadšení, mnozí z nich měli zvláštní dary Ducha svatého – charismata – a kvůli tomu se vytahovali nad ostatní. Svatý Pavel je upozorňuje na to, že charismata obdrželi věřící ne pro sebe, aby na sebe upozorňovali, nýbrž k prospěchu celého společenství, a že každý tento dar má vlastně stejnou cenu, protože jejich význam se ukáže teprve tehdy, když budou lidé s různými dary a schopnostmi spolupracovat.

Domnívám se, že také my máme často problém s tím, že se srovnáváme s druhými: někdo je sebevědomý a domnívá se, že je schopnější nebo dokonce lepší než ostatní, jiný trpí zase komplexy méněcennosti a považuje se za nedůležitého nebo za odstrčeného. Ve skutečnosti dostal každý z nás od Boha některé dary, které jsou pro druhé lidi vzácné a důležité. Jenom si to málo uvědomujeme a málo využíváme této rozmanitosti našeho společenství.

Svatý Pavel ve svém dopise jmenuje celkem devět charismat – zvláštních darů Ducha svatého – a je zajímavé, že církev by asi nefungovala dobře, kdyby tam byl pouze jeden z nich, protože tyto dary se doplňují.

Zkusme se nad nimi krátce zamyslet. Jestliže Pavel hovoří o daru moudrosti a daru poznání, myslí tím moudrost a poznání týkající se víry, tzn. určitý vhled do hlubokých tajemství (moudrost) a současně schopnost interpretovat základní pravdy víry (poznání). Dále mluví o víře, o daru uzdravovat a konat mocné skutky – to jsou všechno určité dary, které dosvědčují Boží sílu, která se projevuje v církvi. Výraz „promlouvat pod vlivem vnuknutí“ je překlad slova „prorokování“ – a „prorokovat“ zde neznamená předpovídat budoucnost; spíše to znamená vykládat a aktualizovat Boží slovo. Také následující dar je velmi závažný: nazývá se „rozlišování duchů“, je to dar hlubokého poznání, zda to, co se na první pohled zdá jako správné a božské, také takové opravdu je. A nakonec jsou zde uvedeny dva méně obvyklé dary, které k sobě patří – dar glosolálie (mluvení jazyky), což je určitá forma extatické modlitby, která má pro společenství význam, pokud je zde někdo, kdo dokáže takovou extatickou modlitbu interpretovat.

Jak vidíme, jedná se zčásti o zvláštní dary, které mohou být užitečné církevnímu společenství. To ovšem platí pouze pod podmínkou, že jejich nositelé jsou ochotni a schopni spolupracovat.

Domnívám se, že tento princip neplatí pouze pro zvláštní dary Ducha svatého, nýbrž pro všechny schopnosti, které máme. Schopnosti nám nebyly dány proto, aby nás rozdělovaly, ale proto, abychom se mohli vzájemně doplňovat.

Jaké můžeme udělat konkrétní kroky k tomu, abychom se aspoň trochu tomuto ideálu přiblížili? Domnívám se, že první kroky jsou dva. Úplně prvním krokem je sebepoznání a vděčné přijetí darů a schopností, které máme. Pokud se budeme podceňovat a z falešné skromnosti „schovávat“, nikomu tím neprospějeme. Druhým krokem je: otevřít oči a pozorovat lidi kolem sebe, být citliví k tomu, co mají krásného; nezávidět, pokud umí něco víc než já, nebo jsou schopnější, atraktivnější, milejší nebo úspěšnější než my. Naopak – oni potřebují, stejně jako my, povzbuzení. Potřebují, aby si někdo všiml toho krásného, co v sobě nosí, aby to pak i oni mohli pokorně, ale i sebevědomě nabídnout do služby společenství.

Každý máme své nezastupitelné místo, ale každé je jiné. Není naším úkolem s druhými soutěžit. Našim úkolem je spolupráce, která nám všem nakonec přinese radost.

Bratři a sestry, přeji sobě i vám hodně štěstí při objevování darů svých i darů našich bližních. Přeji nám všem, abychom se z těchto darů radovali, a tak měli sílu překonat i bolesti, smutek nebo pochybnosti, které na nás doléhají.

Když totiž sledujeme zprávy z Haiti, nemůžeme se vyhnout otázce, na kterou neznáme odpověď: Proč se dějí takové tragédie? Proč Bůh dopouští takové věci? – Nakonec nám nezbývá než přiznat, že je to tajemství, které nemůžeme pochopit. Přesto můžeme podat pomocnou ruku a přispět jak finančně, tak duchovně – nebo i jinak – těm, kteří trpí, ať už žijí v našem sousedství anebo na druhé straně zeměkoule.

Sestry a bratři, jsme zde shromážděni ve víře a našim vyznáním chceme tuto víru posílit:
Věřím v Boha.....

Zobrazeno 2129×

Komentáře

pmichal

Moniko, máš pravdu. Jenže to jsou takové věci, které některému (knězi i věřícímu) přijdou úplně samozřejmé a jiného to ani nenapadne. Jsem rád, že o tom píšeš.<br />
Já sám znám jednu dívku z Bratislavy, která se kdysi v našem společenství v Linci dostala velmi blízko k Bohu - ale teď, když je zase doma, nemá moc možností prožívat svoji víru tak, jak by jí "sedělo". Jakoby každý očekával, že se přizpůsobí nějakým zaběhaným způsobům....

terre-eau

Ako si vsimat novych ?<br />
<br />
Ked som sa prvy krat v zahranici stretla s podanim ruky pri vychode z kostola, pripadalo mi to divne. Nakoniec ale musim nesmierne odcenit snahu knazov poznat svojich veriacich - aspon tym, ze podaju ruku, opytaju sa ako sa dari.... atd. To iste plati aj pre laikov. Napriklad Vam niekto po omsi zazela peknu nedelu. Usmeje sa a prejavi zaujem/opyta sa ci ste tu prvykrat/pozve Vas sadnut si blizsie k oltaru/...

terre-eau

Vdaka za odpoved. Ono sa nejedna len o konvertitov. Z osobnej skusenosti viem, ze staci, aby clovek zacal pracovat v inom meste a jednoducho moze pokojne chodit do kostola cely rok a nikto si ho ani nevsimne - pisem trochu expresivne, ale je to tak.<br />
<br />
To je velkou bolestou. Cirkev pre mna nie je organizacia, ale spolocenstvo. A co viac, Kristovo mysticke telo. Zial, ludske vztahy sa vytracaju. V mestach vladne taka anonymita, ze si navzajom nepovieme ani 'dobry den' a 'dovidenia'. Ano, ani ja osobne nepozdravim "cudzich" ludi. A to je velka chyba.

pmichal

Problém přijímání "nových" v našich společenství je větší, než se na první pohled zdá. Při výzkumu konvertitů jsme přišli na to, že hodně z nich má problémy, aby s v konkrétní církevní obci cítili "doma". Zkusme navrhnout, jak si všímat "nových", aby to nebylo násilné, ale upřímné.

terre-eau

Pekny clanok. Skoda len, ze v mnohych nasich spolocenstvach vladne anonymita a teda aj nulova schopnost komunikacie. Myslim, ze predovsetkym domaci by si mali vsimat 'novych'. <br />
<br />
<a href="http://nad25.signaly.cz/1001/cierna-diera-v-pastoracii-2" target="_blank">http://nad25.signaly.cz/1001/cierna-diera-v-pastoracii-2</a>

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio