Někdy se stává, že používáme výrazů, kterým rozumí jenom ti, co jsou "in", tedy ve smyslu "profesionálních katolíků". Jedním z takových výrazů jsou exercicie (ve skutečnosti je to něco moc chytře vymyšleného, co prožil a popsal svatý Ignác z Loyoly v knížce Exercitia spiritualia). Ani moc nepomůže, když použijeme název pro mnohem kratší akci (jednodenní) podobného významu: rekolekce, ani když použijeme její obvyklý český ekvivalent "duchovní obnova".
Před několika lety jsem došel k názoru, že něco jako "duchovní obnovu" by možná uvítal každý, kdo touží po hlubším duchovním životě a kdo něco hledá. Jenže muselo by se to jmenovat jinak a probíhat jinak (aspoň zčásti).
V určitém období si mě občas někdo "objednal", abych "dával exercicie" (letos budu mít na podzim opět exercicie pro salesiány), ale v posledních letech těchto žádostí ubývá, asi proto, že mě všichni považují za hodně zaměstnaného. A tak jsem měl "cukání" něco takového nabízet sám od sebe, ale pak jsem si řekl: Jenom podivín může vystoupit na veřejnosti a říct: přijďte, já vím, co potřebujete, jen pojďte a budem se "spolčovat". Buď to musí být opravdová osobnost (viz www.halik.cz; www.kardinal.cz) anebo to musí být nějaký nenapravitelný ješita. Proto jsem tuto myšlenku několik let odháněl jako pokušení.
Vloni nastala změna: přijela za mnou na návštěvu mladá žena ze Slovenska, která před časem přišla k hlubší víře - a říká: "Ja bysom rada volačo prežila, niečo ako exercície. Viete o niečom?" - A jsem začal přemýšlet. Ale tato dívka mi nezapadala do žádné zbožné škatulky. Nedokázal jsem si ji představit celý den mlčet a to celodenní mlčení prokládat růžencem a jiným "zbožnými cvičeními". A tak jsem se rozhodl nabídnout exercicie pro lidi, kteří nejsou spokojení v církvi, kteří by si přáli církev krásnější, lepší, upřímnější, "domáčtější". Pozval jsem pár známých. Bylo to v soukromí a byla to celkem pohoda. Jenže jsem si z toho odnesl jednu zkušenost:
Není hlavním problémem, že nás někdy v církvi něco štve. Není hlavním problémem náš hřích nebo to, že se neumíme modlit. Není hlavním problémem naše malé náboženské vzdělání. Hlavním problémem je, že nám často chybí bezpečné prostředí k rozhovorům o základních věcech života a víry.
Proto jsem se rozhodl pozvat zájemce na setkání, kde si budeme o těchto věcech povídat. Chtěl bych to nabídnout všem dospělým, zejména mladým dospělým, ale i těm, jejichž mládí už je pryč.
Akce se bude konat od 22. do 26. července na jedné chalupě poblíž Benešova. Podrobnosti (pozvánku) pošlu zájemcům na mail. V něčem se to bude podobat exerciciím, v něčem ne. Záleží také na tom, kdo se sejde.
Vítku, díky za reakci!<br />
Neříkám, že hřích není problém. Pokud chápeme Hřích jako opravdový odklon od Boha, tak je skutečně problémem číslo jedna. Mám ale dojem, že většina katolíků má spíše obtíže s hříchy, které se stávají problémem spíš proto, že se na ně až příliš soustředíme (často se to týká hlavně nás kněží, zejména zpovědníků).<br />
Zdá se mi totiž trochu "laciné" (i když vím, že to tak není míněno), když v církvi stále lidi povzbuzujeme ke svatosti, ale přitom nereagujeme na určité problémy, které vychází z jiných příčin, než ze zla v jejich srdcích.<br />
Přeji pěkné dny i pěkná diecézka.
Zdravím tě, Michale a dovolím si souhlasit. Ale v jednom ti přece budu odporovat: hlavním problémem JE náš hřích. I osobní, i hříchy společenství v nesvatosti jejích částí (představitelů i členů, údů v jejich rozmanitosti) i celku. A když to říkám, začínám u sebe... <br />
Díky za Tebe!
juuuuu, tak loni mi to nevyslo casove, ale letos bych se strasne rada zucastnila :)
Pěkně zdravím! I já bych se rád zůčastnil, snad mi to vyjde. Jsem rád, že tu někdo vytváří "ostrůvky pozitivni deviace" :-)Vítám jakoukoli snahu mluvit o věcech bez předem daných odpovědí.
Přeji hezký den. Moc rád bych se zůčastnil. Myslím, že je to přesně to, co hledám. 21.7. se zrovna vracím z jižní Francie, tak budu určitě krásně naladěn :-) Těším se na pozvánku.<br />
Pavel
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.